O mně

Když jsem byl malý, auta pro mě byla něco fascinujícího, nedostupného. Kdoví, možná za to mohl fakt, že mí rodiče auto neměli. Vzpomínám si, jak jsem na svém malém kole projížděl ulicemi Šumperka – odkud pocházím – a hledal místní hvězdy zaparkované v ulicích. Tenkrát, před více než 20 lety, však nebylo složité tyto hvězdy nalézt. Zrovna vrcholila zlatá éra tuningu a o zajímavá auta nebyla na cestách nouze. Vůbec jsem si neuvědomoval, v jak zajímavé a pestré éře žiju a jak se všechno jednou změní.

Zásadní moment nastal v mém životě, když mi bylo pouhých čtrnáct let. Jednoho dne jsem v rádiu zaslechl skladbu, která se od – tehdy moderních skladeb – dost lišila. Jsem vášnivý muzikant, celý život miluju elektronickou hudbu a medový hlas zpěvačky Melanie Thornton, představitelky skupiny La Bouche, ve mně zažehly plamen poznání. Začal jsem se zajímat o historii devadesátých let v rámci samostudia. Začalo to muzikou, pokračovalo to módou, životním stylem a dějinnými událostmi. Tenkrát, to se psal rok 2012, však devadesátky nikoho nezajímaly. Ve škole nás o tom neučili, dospělí se mi smáli a odbývali mě, když jsem se jich ptal, jak žili a co v té době prožívali. Já však nepolevil a toužil jsem poznávat a hledat informace o době plné nespoutané svobody a euforie, která odešla stejně rychlým tempem, jakým přišla.

Čas plynul jako voda a v průběhu let jsem začal pozorovat změnu stavu. Najednou se začaly na internetu objevovat různé kanály zabývající se retro tematikou osmdesátek a devadesátek. Dokonce i mladí lidi vzali devadesátky na milost a v ulicích se začaly objevovat – byť velmi zřídka – některé módní výstřelky té doby. Spousta mých přátel si začala pořizovat gramofonové desky, kazety nebo fotit na kinofilm. Najednou přestal být můj koníček výjimkou, najednou byla má záliba ostatními více přijímána. Nostalgie po starých časech je zkrátka mocná čarodějka. Toužil jsem do českého online prostoru přinést něco nového. Něco, co je mému srdci blízké. Auta. Nechtěl jsem však vzpomínat na nejrůznější technické kuriozity a stará auta obecně. To dělal kdekdo. Hledal jsem něco jiného. Hledal jsem lidskost. Hledal jsem duše aut.

V hlavě se mi zrodil plán založit vzpomínkovou platformu. Nechtěl jsem však vzpomínat na auta z bývalého východního bloku. Vždyť přeci všichni ví, že tu ta auta byla a neodmyslitelně tvořila historii našich cest. Navíc se těmto autům věnovalo mnoho webů a skupin. Zajímala mě auta ze západu, poněvadž pro vzpomínky majitelů těchto aut tehdy neexistoval v Česku prostor. Zajímaly mě příběhy aut a lidí, kteří tvořili automobilovou kulturu v době překotných porevolučních změn. A tak jsem na podzim 2019 založil projekt 90s CZECH ROADS, v rámci něhož jsem začal publikovat vzpomínky právě těchto – mnohdy neznámých – lidí, doprovázené autentickými dobovými snímky.

Léta plynula, projekt se těšil stále větší popularitě až se stal pravděpodobně největším online archivem české automobilové kultury devadesátých a nultých let. Jeden den – jeden příběh. Za ten čas jsem se setkal a dopisoval s mnoha lidmi: od obyčejných týpků, kteří se tenkráttěšili ze svého západního auta, na něž tvrdě šetřili každou korunu, až po tehdejší prodejce a majitele supersportů a luxusních aut. Neúnavně jsem publikoval vzpomínky lidí, kteří vzpomínali na staré dobré časy. Jak rostla obliba projektu, sílila má touha poznání historie. Těší mě, že příběhy této doby dnes baví a zajímá tolik lidí. A byl to právě zájem sledujících, přátel a čtenářů mých příspěvků a článků, jenž mě motivoval k napsání knihy Divoké automobilové devadesátky.

Projekt 90s CZECH ROADS však překročil hranice online světa a stal se víc, než pouhým archivem. Když jsem před několika lety navštívil několik automobilových srazů, byl jsem konsternován z neosobní atmosféry a pozérství některých účastníků. Dobře jsem si byl vědom, jak důležitým prvkem jsou v automobilové kultuře srazy, a proto jsem se rozhodl s tím něco dělat. Dal jsem dohromady tým schopných lidí, s nimiž od roku 2020 pořádám velká setkání milovníků devadesátek. Chladné vztahy a neosobnost nám jsou cizí a cílíme na to, aby se všichni účastníci cítili u nás dobře. Bohu dík se naše setkání stala oblíbenými a dnes je pravidelně navštěvuje pravidelně set aut (a to i posádky ze zahraničí). Když činí má práce radost druhým, je to pro mě největší odměnou.

Zastávám názor, že auta mají jezdit. Kromě velkých srazů jsem dosud uspořádal i několik vyjížďkových srazů: v partě několika desítek aut vyrazíme po republice na nejrůznější zajímavá místa, kde přednáším o zajímavostech a historii 90. a 0. let, spjaté (nejen) s automobilovou kulturou. A taková třešnička na dortu: v roce 2024 jsem uspořádal světově první velký sraz vozů s kultovními třípaprskovými disky.

Jmenuji se Patricio Malundo. Jsem autorem projektu 90s CZECH ROADS, který zachycuje automobilovou kulturu let devadesátých a nultých v České republice. Soustředím se na západní automobily a lidi, kteří zde jezdili vozy z kapitalistických zemí. Skrze příběhy pamětníků mapuji dobu a život tehdejší společnosti. Zachycuji nejen příběhy této éry, ale i atmosféru svobody na českých silnicích, která dodnes inspiruje další generace motoristů.

Děkuji za Váš zájem.